Moderátoři: pavelgregor, oliver, jacx, smith
Paul napsal/a:
Netvrdilo se tady že obecně sbírka jako celek má větší cenu než rozprodaná po kusech?
Já tvrdil jako laik opak, ale byl jsem zadupán....
To je zajímavé téma, která se nechá brát z několika naprosto rozdílných hledisek.
Můžeme tento problém brát v rovině názoru sběratele a numismatika, kdy každý bude klást jiné priority. Sběratel bude hledět ve větší míře na zachovalost, ale nebudou ho zajímat například některé nepublikované varianty. Numismatik pak nebude preferovat tak striktně kvalitu, ale hodně vysoko bude stavět právě některé nepublikované, například i detaily. Můžeme si to ukázat na některých pokladech, kdy je nálezci zatajili a na trhu prodali. Bohužel za cenu, která byla velmi nízká, protože dané ražby byly v nevalné zachovalosti. Bohužel se mohlo jednat o soubor mincí, který mohl mít velmi vysokou historickou cenu, například z důvodu zastoupení neznámých variant atd. a nálezce, který měl nárok na nálezné, by dostal podstatně více, než při pokoutném prodeji. Zde se tedy bavíme o sběratelské a historické ceně, kdy každá se bude odvíjet od naprosto rozdílných schémat.
Pokud se podíváme pouze na sběratelské hledisko, pak můžeme mít sbírku, která bude složená pouze z běžných a nezajímavých mincí a budeme rádi, když dostaneme za celý soubor například 60 % ceny.
Dalším případem je kolekce, která bude obsahovat pouze zachovalé mince a některé navíc velmi vzácné. Pak dostane majitel bezproblému i 100 % ceny.
Může nastat i situace, kdy bude někdo vlastnit řadu, složenou z pár velmi vzácných a zachovalých mincí a dostane i například 120 % dnešní ceny. A proč? Třeba proto, protože si každý soudný sběratel uvědomí, že jenom pouze jedna mince z té řady je naprosto nedostupná ražba, kterou nemusí již v životě příště uvidět. Navíc sezbírání celé kolekce je téměř nedostupná záležitost a když už, pak to bude práce v delším časovém horizontu, kdy i ceny těchto mincí budou spíše pokračovat v zestupu.
Každá prodávaná sbírka má nějaká pravidla a sběratelé se je snaží dodržovat. Zde jsem uvedl příklad sbírek, kdy se výsledná cena může pohybovat ve velkých odchylkách.
Pohled rozporného pohledu sběratele a numismatika nebudu blíže rozebírat, protože by to bylo ještě složitější, ale většinou platí, že většinu sbírek kupují buď sběratelé, nebo obchodníci a měly by tedy platit spíše jejich pravidla.
Možná, že jsem to napsal trochu zjednodušeně, ale jinak tento problém nejde uchopit. Ani netvrdím, že s tímto názorem budou všichni souhlasit.
Koupím hezky zachovalé mince Františka II. Nabídky prosím zasílejte na email MERKUR1@o2active.cz
To je sice pravda, ale jen castecna. Nikdo uz nemluvi o tom, ze nejenze se detektorar musi delit s majitelem pozemku, ale co jsem cetl, tak to tam neni zadna sranda - musite mit povoleni od majitele a to casto ziskate treba za uplatu. Cetl jsem clanek, jak clovek zaplatil snad sto liber, aby mohl jit na nejake pole a nasel tam jeden medak a knoflik. A uz vydim cechy, kteri by dobrovolne dali 50% ze zisku majiteli pozemku. Bylo by to uplne stejne, cesi jsou banda hajzlu (alespon ti, co nejsou politici🙂
Ale teda je to dost off topic..
Správný sběratel, jakmile přijde k nějakým penězům, okamžitě si za ně koupí minci. Tím pádem je neustále bez peněz a takovouto částku bude mít jen v případě že právě dobře dědil nebo vyhrál.
Pro obyčejného investora je to trochu moc odborné a tak zbývá akorát
spekulant – překupník. Jelikož to ale prodává investor, cena bude pravděpodobně pro překupníka nevýhodná.
Sbírka je to pěkná avšak jako celek téměř neprodejná. Což nějaká instituce, třeba banka? Mohla by z toho ve svých prostorách udělat stálou exposici.🙄
Pro vkládání příspěvků se musíte přihlásit.
